středa 3. července 2013

Anna Moudrá: Svět kde místo pusy mluví ruce


Nevhodně používaný termín "hluchoněmý" pro označení člověka ve skutečnosti neslyšícího zná a bohužel i používá stále ještě hodně lidí. Kdo z nás ale ví, že mezi námi skutečně žijí lidé, kteří ačkoliv slyší, nemluví, a ke komunikaci s ostatními používají znakový jazyk?

Český znakový jazyk (ČZJ) u nás bohužel není ani teď v 21. století přijímán laickou a odbornou veřejností jako přirozený a plnohodnotný jazyk neslyšících. O to více překvapivé pro mě bylo zjištění, že se pracovníci Jedličkova ústavu v Praze (JÚŠ) rozhodli již před několika lety nabídnout vzdělání v ČZJ v té době 13letému studentovi s diagnózou vývojová anartrie, tedy chlapci, který byl v důsledku dětské mozkové obrny stižen vrozenou němotou a do té doby neměl žádný vlastní jazyk, a tím ani možnost reagovat na svět, který nejen že slyšel, ale také mu rozuměl!

Dlouhou dobu se pozornost pedagogů a logopedů u dětí s touto diagnózou zaměřovala pouze na nápravu artikulace, která se ale ukázala jako nemožná. Mnoho času bylo také věnováno hledání vhodného komunikačního systému, který by nahradily jejich nulovou produkci mluveného jazyka. Tomuto studentovi byly nabídnuty různé alternativní způsoby komunikace (např. znaky Makatonu, piktogramy, symboly, komunikační tabulky, …), kterým však chyběl podstatný detail – gramatika! Všechny zmíněné prostředky komunikace jsou jistě vhodné a účinné v jiných případech, nejvíce snad u dětí s mentálním postižením, ale jistě ne pro dospívajícího inteligentního chlapce.

Po řadě nezdarů však přišel geniální nápad: „Proč ho nenaučíme znakový jazyk?“. Všichni ale od samého začátku český znakový jazyk respektovali jako jazyk cizí, který je na stejné úrovni jako například angličtina nebo němčina. Těmto zásadám odpovídá dodnes i koncepce kurzů, které od počátku vedou v JÚŠ rodilí mluvčí znakového jazyka - neslyšící lektoři. Kurzy navštěvují kromě studenta také někteří pedagogové, terapeutičtí pracovníci (např. logoped, psycholog, vychovatel, …) a ostatní studenti JÚŠ.

Svým výzkumem, který byl založený na analýze videonahrávek výpovědí v ČZJ, se mi podařilo potvrdit, že právě ČZJ je tím nejvhodnějším komunikačním prostředkem pro děti s vývojovou anartrií, které mají zachovanou alespoň částečnou motoriku rukou. Není tedy potřeba ztrácet čas, který těmto dětem už nikdo nikdy nevrátí, dalším hledáním!

Pokud Vás toto téma zaujalo a chcete se dozvědět více, doporučuji začít s bakalářskou prací s názvem Osvojování českého znakového jazyka slyšícím nemluvícím klientem v pubescentním a adolescentním věku, kde se na konkrétní případové studii uvědomíte, co vše stojí za tímto počinem, jakých chyb se pracovníci dopustili, čeho se vyvarovat, ale hlavně, co se povedlo a jakým způsobem s touto metodou pracovat u dětí s podobnou diagnózou.
Celá práce ke stažení ZDE.

3. července 2013, Anna Moudrá

Žádné komentáře: