 |
| Ukázka z testu (bakalářská práce L. Břinkové) |
Komunikaci psanou
formou mluveného jazyka využívají slyšící důsledkem rozvoje komunikačních
technologií dnes a denně. Spousta pracovních, studijních i osobních záležitostí
se vyřizuje e-mailem, dopisem, SMS zprávou. Jde totiž o snadnou, plnohodnotnou,
srozumitelnou komunikaci v mateřském jazyce. Ne však všichni Češi
komunikaci psanou formou vnímají stejně. Žijí mezi námi také neslyšící Češi,
pro které komunikace touto formou není tak přirozená jako pro nás slyšící.
Čeština není pro většinu
Neslyšících mateřským jazykem,
je jazykem druhým, který se většina neslyšících dětí začíná učit
v mateřské škole, systémově však až na základní škole. Sluchový
handicap jim neumožňuje si mluvený jazyk osvojit přirozeně a ve většině případů
jej necítí jako svůj mateřský jazyk. Nezbytnost ovládnutí a správného užívání
češtiny jako druhého jazyka je dáno tím, že znakový jazyk nemá psanou podobu. Znakový
jazyk je jazykem vizuálně motorickým; to znamená, že se jednotlivé znaky se
vytvářejí pomocí rukou a jsou doplněny mimikou. Zaznamenat ho lze buď složitým notačním zápisem jednotlivých znaků , který
ovšem většina Neslyšících neovládá, nebo pořízením videozáznamu. Toto zachycení
znakového jazyka není často z technických, časových i jiných důvodů možné.
Proto zde do přirozené komunikace Neslyšících vstupuje psaná čeština. Situace
je však taková, že při použití psané češtiny v intrakulturní komunikaci
spolu komunikují dva jedinci prostřednictvím cizího jazyka, tedy jazyka, kterým
do určité doby nejsou schopni vyjádřit přesně / výstižně vše, co by dokázali
vyjádřit v jazyce mateřském – tedy v jazyce znakovém.
Jak tedy taková komunikace
vypadá a jak úspěšně si Neslyšící sdělují potřebné informace, ukázal výzkum
v rámci bakalářské práce na téma: Funkce / (a) srozumitelnost
v intrakulturní komunikaci Neslyšících.
Výsledky výzkumu ukazují, že
forma komunikace psanou češtinou není pro komunitu Neslyšících zcela vhodným
způsobem. Neslyšící mají problémy s porozuměním složitějších větných
konstrukcí, těžko se v delším psaném textu orientují, těžko rozpoznávají
následnost a předčasnost děje, dělají chyby v předložkách a
v jednotlivých pádech podstatných a přídavných jmen. Nesrozumitelné jsou
v psané češtině pro Neslyšící také informace, které jsou v textu
pouze explicitně naznačeny, tedy ty, které si musíme z kontextu domyslet. Výsledkem
výzkumu, kterého se účastnilo 52 respondentů, je, že si v písemné
komunikaci Neslyšící vlastně vzájemně moc nerozumí.
Zajímá vás, jak vypadá psaný
projev Neslyšících a co tedy máte očekávat v případě, že se dostanete do
společné písemné komunikace? Tato práce Funkce / (a) srozumitelnost psané
češtiny v intrakulturní komunikaci Neslyšících může být jedním
z užitečných zdrojů, jak se o tomto tématu něco dozvědět.
Žádné komentáře:
Okomentovat